Zpět v Istanbulu
... aneb co se ve 12-milionovém městě změní za 3 neděle a co se naopak nezmění ani za rok
Odesláno: 13.11.2007, 00:05:43 | Napsal(a): Anča | Místo: Praha

Zátiší s Aya Sofií a vodotryskem
Turci (ne)zloději
V souvislosti s navrácenou GPSkou se nemůžu nezmínit o jednom postřehu, kterého jsme si v Turecku všimli a čím jsme tam byli déle, tím více jsme se v tom utvrzovali.

V Turecku se NEKRADE. Tedy rozhodně ne tak, jak to chápeme my - tedy že by Turek šel, v nestřežené chvilce vám šáhl do kapsy, vytáh šrajtofli a zdrhnul. Ne, to se v Turecku a vlastně asi ve většině arabských zemí nestane, protože má každý zafixovaný prastarý zákon, vycházející přímo z islámu, kdy se za krádež sekaly ruce. Myslím, že někde se to praktikuje dodnes (Írán? ale nejsem si tím jistá, tak nechci šířit poplašné zprávy:-), v Turecku ne. Každopádně odložit si někde na chvíli batoh je úplně v pohodě;-)

Zato se ale v Turecku KRADE! Takovou nenápadnou formou, v podstatě běžné okrádání turistů, pokud se na to moc nesoustředíte, tak vám to třeba ani nepřijde. Nicméně "dvojí ceny" jsou naprosto běžné a samozřejmé a pokud se zrovna neskamarádíte s Turkem, který kupuje na sebe, dostanete prostě VŽDYCKY jinou cenu než místní. Člověk s tím tedy může počítat ve svých plánech a rvát si vlasy, jak prodělává jenom tím, že je cizinec, nebo to prostě neřešit, smířit se s cenami jaké jsou a být celou cestu v klidu:-)
U nás se tyto dva stavy rovnoměrně střídaly:)

Po dvouhodinové okružní jízdě Istanbulem jsme byli konečně vyklopeni zase na neuvěřitelném nádraží, městě ve městě, kde si v několika patrech žije všechno pro sebe a bohatě si vystačí. S taxikářema jsme vymetli, takový už známe:-) Zamířili jsme na metro a už opravdu důvěrně známou cestou dojeli na konečnou a pěšo na Sultanahmet. Bez váhání jsme šli do hostelu Istanbul, přesvědčeni, že prázdninová cena 12 lir za střechu, tedy super cena, je stále v nabídce, ale to jsme se šeredně spletli. Sezona pomalu končila, lidí už jezdilo míň a nám bylo sděleno, že mají volné pokoje za 20 lir (/os. v dormitoru) a dokud to tak je, tak na střechu nepouštějí. Odvolávání na konverzaci (dokonce s tím samým recepčním) před 3 týdny nepomáhalo. Uznávám, že jsme byli tureckými hotely zhýčkaní, ale 20 lir za dorm? - to se určitě najde něco levnějšího! Když už jsme se v docela nepříjemné náladě začali s recepčním rozcházet, řekli jsme si, že za zeptání nic nedáme, a tak jsem se pokusila sesmolit pár vět o tom, jak jsme tady vloni zapomněli GPSku a oni nám jí slíbili poslat a nic nepřišlo. Chlapík se chvíli zamyslel, řekl, že on o tom neví a že se od té doby změnilo celé vedení i personál hotelu, tak jedině zkusit manažera. Zavolal dalšího maníka, co vedle surfoval na internetu, ten odemkl trezor, vyndal nějakou GPSku a beze slova nám jí podal. Byla to skutečně ta naše a my zůstali stát jak opaření!!!! Rok ji tu pro nás schovali - to by se teda v Čechách nestalo!!! Sice to tento hotel rozhodně nepotřebuje, ale řekli jsme si, že se jim teda odměníme a ubytujem se v tom pokoji. Asi jsem si s recepčním špatně rozuměla, ale pochopila jsem, že za 20 lir je to opravdu POKOJ a ne DORM. Tak byl to dorm a fakt brutální ... palandovým způsobem s jednou postelí veprostřed místnosti tam bylo dohromady 13 lůžek!!! To jsme ještě nezažili. Já vím, že pro nezávislé cetovatele je to běžná a oblíbená záležitost, ale 1) za jiný peníz a 2) ne v Turecku, kde se za skoro poloviční cenu dá sehnat nádherný 2-lůžák. No, zabrali jsme si postel v rohu, já nahoře, Petík dole, trochu se po cestě opláchli a jelikož nastal čas oběda, radši jsme zas vypadli. Pokoj byl zatím poloprázdný, ale večer se to pak nakupilo a skoro všechny postele byly obsazené...fakt maso!

Dnes začíná Ramadán, po turecky Ramazzan, a podle toho, co vyprávěla mamka před dvěma lety, jsme se docela báli, aby bylo někde něco otevřené. Všechno bylo úplně skvělé, po nějakém omezení nikde ani památky, akorát mezi minarety Modré mešity visel obrovský světelný nápis, něco ve smyslu "Vítáme Ramadán", který se měl slavnostně rozsvítit až večer.
My si prošli snad všechna známá i neznámá místa, i přes Galatský most jsme nakoukli, na osvědčeném místě u pošty poobědvali super kebab a já jsem si udělala dvojitou radost - na oblíbeném místě před Grand Bazarem jsem obnovila šátkový šatník a v malém obchůdku v zadní uličce za Haya Sofií jsem si koupila za hříšných 25 lir modré zavinovací kalhoty, protože se mi strašně líbily a protože si je hrozně dlouho přeju a protože v Čechách se téměř nedají sehnat a když, tak ještě za mnohem víc peněz:-) Jinak jsme si také dokoupili zásobu tabáku do šíši, pálivého koření a neloupaných slunečnic.

Vrátili jsme se zpátky do hotelu, kde jsme strávili zbytek odpoledne. Dali jsme si sprchu, Petík se pokoušel okupovat internet jak to jen šlo (moc ne, přeci jen u 2 počítačů je docela nával, ještě když jednomu skoro nefunguje klávesnice) a já dopisovala deník, ve kterém mi stále zůstávalo dost velké manko.

Navečer jsme opět vyrazili do města, v Istanbulu prostě člověk nevydrží jen tak sedět na hotelu a nejít se někam podívat:-) Konečně jsme ochutnali grilovanou kukuřici, a mohli jsme se po ní utlouct. Navštívili jsme jednu z posledních mešit, která nám ještě chyběla - Yeni Camii (Nová mešita - ta přímo na nábřeží) a stálo to - jak jinak - zato. Ta orientální monumentalita je naprosto úžasná, člověka to úplně vtáhne do pohádek Tisíce a jedné noci:-)
Pomalu se setmělo a na nábřeží se začalo rozkládat nejrozmanitější zboží, hlavně textilní, ale skutečně tam prodávají "trhovci" všechno možné. Tuhle večerní show doporučuju shlédnout každému, kdo zavítá do Istanbulu, je to totiž fantastické, i když si nic nekoupíte:-) Vedle prodejců všeho možného začnou vydělávat i celý den poklidně lovící rybáři a nábřeží se zahalí do neodolatelné vůně pečených ryb. Nejstylovější je samozřejmě prodej přímo z kymácející se lodi (fuj, tam bych nevydržela ani minutu), ale pojízdných i pevných stánků je na každém rohu spousta. Ani my jsme neodolali tomuto lákadlu a ochutnali "balikekmek". No nic lepšího jsem v životě nejedla! Neuvěřitelně šikovný prodavač rybu mistrně vykostil vyndáním páteře (další kostičky už v ní nebyly a jestli, tak jsme si jich nevšimli:-) a kromě ní naházel do ekmeku ještě hromadu zeleniny. No prostě lááábuž!!! Znova jsme měli tiky zkusit ochutnat škeble, ale opět jsme se neodvážili:-) Prošli jsme několik nádherně večerních uliček a skončili u osvědčené kebabárny u pošty, kde jsme povečeřeli suprový kebaby a zkusili džus míchaný z granátových jablek a pomerančů, který byl šíleně kyselý a to bylo fajn.

Do hotelu jsme se vrátili docela pozdě, ale tam moc klidu nebylo, hlavně tedy v okolních bujarých hostelech. Petík dlouho do noci zkoušel internet, respektive dokud mohl, tak tam seděl, ale člověk s přiměřeným svědomím musel po čase sám vstát a uvolnit místo dalšímu čekajícímu. Já jsem se tam taky občas mrkla, ale jinak jsem seděla chvíli na terase a pak v pokoji a dopisovala deník. Začalo na mě padat smutné zjištění, že už to asi opravdu končí, my se budeme muset vrátit do té hnusné Prahy, kde je touto dobou (podle vzkazů od rodin) 10 - 15 stupňů a zase jenom do práce .... a já bůhvíjestli nebudu už mít výpověď pro nadbytečnost na stole....
Jak už jsem také psala výše, během večera se náš "pokoj" postupně zaplnil, vedle nás si ustlal cyklista ze Švýcarska, kterej totálně vytuhnul světlo nesvětlo, lidi nelidi (že by sem opravdu přijel až ze Švýcar?:-), naproti skončila mladá partička nějakých Angličanů, jeden kluk a dvě holky, a pak ještě několik dalších lidí kolem .... takový národnostní pelmel:-) Všechno ale proběhlo v klidu, žádné spory, dokonce ani o zhasnutí nebo špitání.


Přílohy:

K tomuto článku nebyla přiložena žádná příloha


Tento článek byl celkem zobrazen: 3124x.
Počet komentářů: 5   vypsat vše | napsat nový
K prohlížení těchto stránek je doporučeno použít inteligentní prohlížeče, tedy Firefox, Mozzilu, či Operu
© 2007 glumik | optimalizováno pro rozlišení 800x600 a vyšší | stránky respektují standard css2 | Naposledy aktualizováno: 23.08.07 00:18:16