Istanbul 2007... aneb po roce na místě činu, ale tentokrát na konci sezony
Odesláno: | Napsal(a): Anča | Místo: Dıyarbakir
Na istanbulské nádraží jsme nakonec dorazili myslím kolem 20 hodin (místního času), kdy byla zavřená směnárna, takže jsme zase měnili načerno ve společnosi Metro, 16 lir za 10 euro! Původně jsme z autobusu vystoupili už v jednom z nižších pater, že prej jenom přestoupíme společně s bandou Čecho-Belgi-Američanů na "service" dolmuš a ta nás hodí do města. Dolmuš jsme nějak nenašli, tak jsme pak do jedné nasedli, ale Amíci opakovali Taksim, Taksim, což je istanbulská čtvrť, do které jsme my rozhodně nechtěli. Všechny nás stejně dolmuš vyhodila u horní stanice Metro autobusů, oni přesedli a my jsme si řekli, že tohle nemáme zapotřebí a jdeme na metro (podzemku). Marně jsme se pokoušeli najít směnárnu, na informacích nám řekli, že už je zavřená, a tak jsme si pár peněz na cestu směnili v pobocce Metra, jak už je psáno výše.
U vlezu do metra jsme potkali malinko bezradné kluky, kteří taky neměli peníze, tak jsme jim půjčili, dojeli jsme každý za 1,30 lir na konečnou stanici Aksaray a pěšky se vydali na Sultanahmet - k mešitám. Zvládli jsme ještě i vyměnit peníze za rozumnější kurz (88 lir za 50 euro), a pak jsme se nechali u Modré mešity odchytit a odvést do hotelu Wooden house Tulip. 18 lir za osobu bylo trošku víc, ale nevěděli jsme, jak se za rok změnily ceny a v tu chvíli bychom za rovnou a měkkou postel dali všichni naprosto cokoliv. Dostali jsme celkem pěkný, ale malinký 4-lůžkový pokojíček, nic moc záchod a sprcha byly na chodbě.
Hlad byl silnější než všechno ostatní, a tak jsme se ze všeho nejdřív vypravili do města na něco k jídlu. Na známém místě jsme koukli na tancujícího derviše, sešli k nádraží, kde nám potvrdili cenu vlaku do Malatye 20,50 lir (stud.), ale lístky neprodali - oficielně už bylo zavřeno. Prošli jsme se po nábřeží, které touhle dobou skutečně žilo - na zemi se prodávalo snad všechno, co si člověk vymyslí, a neuvěřitelně voněly pečené ryby. Ukázali jsme klukům odkud se zítra dostanou trajektem do Haremu na autobusové nádraží pro směr Asie, kde je Spice bazar a prošli nočními uličkami zpět k hotelu. My jsme poznali zase úplně jiný Istanbul, krámky a stánky byly večer fuč a všude se povalovaly jenom šílené hromady odpadků, mezi kterými se procházely kočky. Nějak nás to ale nerozhodilo (no, nás ne, ale nevím jak kluky - jako první dojem mi to přijde děsivý). Vyfotili jsme si noční Modrou a Aya Sofiu, v hotýlku si dali sprchu, něco pojedli a vytuhli jak špalky.
Začali jsme se probouzet kolem půl 8 a ze všeho nejdřív si navzájem sdělovali, co koho nejvíc budilo. Venku byl totiž v noci děsnej bordel - furt kolem projížděly auta, což byl vždycky rachot jak když padá plechová střecha, k ránu jezdily i vlaky příměstské trati, která vedla o ulici pod námi, do vedlejšího zamčeného hotelu se dobývala hysterická Američanka za svým přítelem a v 5 spustili muezzini, na což jsem se těšila, ale tentokrát jsem měla pocit, že nám jeden sedí pod oknem a já po něm budu muset něco hodit.
Sbalili jsme si jenom pár drobností do města a vydali se každý po své ose - kluci jeli do Haremu si zajistit lístky na autobus, a pak prohlídnout město, my jsme se nejdřív podívali do mé milované Modré mešity (vstup stále zdarma), pak dole na nádraží koupili lístky na vlak, prošli se po Galatském mostě (přišlo nám, že všechny vypucované stylové restauračky se změnily na křiklavě barevné koktejl bary a most tím ztratil své kouzlo), samozřejmě se podívali na Spice i na Grand bazar, i když jsme se procházeli úplně neznámými uličkami. U Grand Bazaru jsme našli směnárnu s mnohem lepším kurzem (100 euro - 179 lir), tak jsme si vyměnili víc peněz na cestu na východ. Cestou zpět k hotelu jsme to vzali zase jinudy a objevili nové, krásné místo, kam se dá jít - zahrady u paláce Topkapi. Jinak tou dobou už jsme v sobě taky měli první letošní kebab:-)
Utahaní jsme se vrátili v půl 4 do hotýlku, dali si sprchu, chvíli si vydechli, pak zabalili a před 5 vyrazili k Modré, kde jsme měli domluvený sraz s klukama kvůli předání klíčů (oni v Istanbulu ještě jeden den zůstávali). Normálně pršelo, což jsme v těchto končinách taky nezažili, ale naštěstí před Modrou mešitou je i pěkné kryté sezení, kde jsme mohli v suchu přečkat největší přeháňku. V půl 6 jsme si pak s Honzou a Pepou předali klíče, vyměnili kontakty a popřáli navzájem šťastnou cestu, a mohli konečně vyrazit do Asie:-)
Na trajektu už jsme taky věděli, jak to chodí, a dokonce se nám podle našeho přání podařilo usadit hned na kraji lodi, odkud se dalo dobře fotit i natáčet. Narozdíl od loňska jsme se ale letos včas vzpamatovali, když loď zastavila, a tak se nám povedlo vystoupit přímo u nádraží v Haydarpaša a ne až v další stanici, odkud jsme se loni museli pěkný kus vracet.
Usadili jsme se před policejní stanici, dali si ještě jeden kebab a potom louskali slunečnicová semínka tak, jak nás to loni naučila jedna turecká rodina:-) Před 8 jsme se vydali hledat svá místa ve vlaku, ve kterém jsme měli strávit následujících skoro 30 hodin. No a jak to všechno dopadlo, je na dlouhé povídání, takže si o tom budete moct přečíst v samostatném zápisu.